Služebník stoické ctnosti

O přístupu ke cvičení

Úvodem

Mijamotovo učení přesáhlo jeho samotného. Svou školou, přístupem k životu, uměním či filosofií ovlivnil ne jednoho člověka. Jeho učení bylo předáváno z generaci na generaci skrz jeho studenty a jejich studenty. Díky této hierarchii a důkladnému předávání znalostí z mistra na mistra vzniklo spoustu textů a prací od samotných žáků. Tyto spisy nemají podpis autora avšak v žádném případě to neshazuje jejich kvalitu či hloubku. Jedním z takových textů který si zde rozebereme se nazývá ,,Přístup ke Cvičení”. 

O cvičení

Jestli že chceme mluvit o přístupu ke cvičení tak co tím doopravdy myslíme? Ve významu tohoto textu chápeme cvičení jako nějaký pokyn praktikování ,,něčeho” co se chceme naučit, zlepšit či dosáhnout mistrovské úrovně. Původně byly tyto rady či pravidla (jak chcete) určeny jak postupovat při tréninku s mečem a co dělat s případnou stagnací. Přeci jenom zde mluvíme o spisech žáků Mijamota jenž byl nejlepším šermířem své doby a taky zakladatelem školy dvou mečů. I přes svůj původ však text skrývá svou barvivou a půvabnou moudrost kterou lze použít v kterýchkoliv jiných činností. Máme zde čtyři rady, které se mohou pro někoho zdát čiré a zřetelné jak lesní potok avšak pro někoho můžou vytvářet pocity nepochopení. Dejme tomu, že se osobně řadím do druhé skupiny. Rád totiž chápu věci mým vlastním pohledem, avšak ne v rozporu s původní myšlenkou. Rozeberme si tedy tyto ,,Přístupy ke cvičení” společně jak by jsme je mohli chápat. 

O Přístupu ke cvičení (Číslovaný řádek značí původní text, kurzíva značí mou vlastní reprodukci a pochopení myšlenky)

  1. Když narazíš na nějakou pochybnost při svém výcviku, uvědom si ji a pracuj na ní. Po té, co nalezneš řešení, přijde hluboké porozumění. I když postrádáš znalosti a jsi nemotorný, budoucnost je otevřená dokořán.

Nebuďme příliš prchliví v momentech které se zdají nejasné či obtížné. Při jakékoliv činnosti ve které se snažíme zlepšovat vždy narazíme na něco s čím si v daný okamžik nelze poradit. Zachovejme klid, nevzdávejme náš zápal i třebas odložme to na zítřejší den. Pokud přesto naše vědomí upadá v beznaději je třeba se držet trpělivosti a disciplíně. To jediné nám přinese úspěch a porozumění. 

  1. Když se učíš, aniž bys věci sám zkoumal, kdo tě bude skutečně dál učit?

Nejsme daleko od pravdy, že sami sobě jsme nejlepšími učiteli. Kdo lépe nás zná než my sami? V životě můžeme lhát kde komu, ale lze lhát sami sobě a přesvědčovat se o opaku jenž víme, že to tak není? Jestliže se věnujeme nějakému učení tak nezůstávejme jen u toho. Podrobujme činnost neustálým zkouškám jak vnitřním tak vnějším. Jen tehdy zjistíme, že se stáváme učitelem i žákem zároveň a naše vnitřní upřímnost je opravdová.

  1. Ten, kdo je příliš skeptický, bude žít v nejistotě a nikdy nepřekoná rámec své stupidity. Pochybnosti jsou nemocí cesty. Je třeba rozjímat nad tímto starobylým rčením. ,,Malé porozumění se rodí z malé nejistoty a velké porozumění se rodí z velké nejistoty.”

Pochyby a nedůvěra vedou jen k negativismu a neúspěchu. Nenechme se zbytečně vést z cesty kvůli zpochybňováním něčeho o čemž jsme skeptičtí. Není vždy potřeba vytvářet neobjevené prostředky k učení, otevřeme se raději novým stávajícím i starým způsobům které fungují. 

  1. Ten kdo je nešikovný, i ten, kdo je bystrý, najdou svou cestu díky opravdovosti a nahromadění úsilí. 

Pro každého z nás je v cestě učení místo, ať jsme od přírody zdatní či nemotorní. Jedno nás totiž spojuje, ten který se vzdá nikdy nezvítězí, a ten který se nikdy nevzdá je vždy vítězem. Není žádným tajemstvím, že za dlouhodobým úspěchem tkví trpělivost a obětavost. Nezlobme se tedy pokud nám něco nejde, ale radujme se, že můžeme být každý den o kousek lepší.