🦡 JEZEVEC DĚDOLESKÝ
Jezevci pochází z oblasti Puchu Podkapradí. Tam to celé smrdí, vlhne a bublá. Kapradiny tam rostou přímo ze hovenného kalu, vzduch páchne po dědcích a prdeli, a ze země občas vyjede jezevec.
Jezevci jsou tvorové prdelatí a kousaví, ale umí být i přítulní, když mají po žrádle a není zrovna bitva. Jezevec nemá žádný plán – prostě jde a kousne do prdele první věc, co se hýbe. Dědka, Píčomloka, někdy i jiného jezevce. Kousnutí je rychlé, hluboké a doprovázené krátkým prdnutím oběti. To je normální.
V Dědolesu se na jezevce nikdo nezlobí. Kousnutí do prdele se bere jako přirozená součást dne.
„Kdo dnes nedostal kusanec, toho si svět nevšiml,“ říkají dědci.
🧓 Jezdci na jezevcích
V Puchu Podkapradí žije skupina dědků zvaná Jezdci na jezevcích.
Sedlají své jezevce, drží se jim za krk, a když to rozjedou, prdele jim pleskají o srst. Jezevci funí, dědci řvou a z obou stran to páchne tak, že i mech vadne.
V bitvách se jezdci na jezevcích vrhají do řad nepřátel, kousají do prdelí a rozsévají paniku.
Po bitvě si dají pivo, poplácají jezevce po prdeli a jdou spát.
🦉 Nepřátelé sov
Jezevci jsou zapřisáhlí nepřátelé prdelatých sov – největších smradochů Zmrdodimenze. Sovy létají, prdí shora a trousí peří plné smradu. Jezevci to nesnášejí. Když sova přiletí moc nízko, jezevec vyskočí, zakousne se jí do prdele a nepustí. Sova křičí, prdí strachem, padá, a dědci se smějí.
Jezevci mají s prdelatými sovami nekonečnou válku.
Nikdy ji nevyhrají, ale ani neprohrají – pořád se někde kouše, prdí a smrdí.
🌫 Jezevci jsou všude
Jezevci nejsou ale jen v Puchu Podkapradí. Jsou v celém Dědolesu – v křoví, pod lavicí, za dědkem. Objevují se i v Brčálníku, sídle Zmrdoparty, kde se topí v bahně a koušou dědky do prdele, když se jdou koupat. Všude, kde to páchne, je aspoň jeden jezevec.
Jezevci jsou prostě součást Dědolesa.
Bez nich by nebyl smrad, a prdele by zlenivěly.
„Jezevec kouše, dědek prdí, svět se točí.“
— dědoleské přísloví