Prdeush

Kdo jsou Nora a Baflík?

Nora je bytost klidu. Umí sedět v tichu tak hlubokém, až to rozechvívá čas. Mluví málo, ale když už, každé její slovo hladí. Její přítomnost uklidňuje prdele i duše. Když se posadí, svět zpomalí. Je to mistryně prdeloklidu.

Baflík je jezevec citlivého druhu. V hlavě má často šum – proud myšlenek, obav i radostí, které se derou na povrch. Má rád klid, ale ne vždy ho umí najít. Zato umí být vděčný. Umí se omluvit. A umí se smát, i když se bojí.

Jejich vztah je tichý a hluboký. Není to žádný ohňostroj, ale spíš teplý prd v dece.

---

Den, kdy si stačilo jen sednout

Byl to jeden z těch dní, kdy svět kolem hučí, ale ty bys nejraději jen seděl a nehýbal se. A právě v ten den se Nora rozhodla nic neřešit. Vzala hrnek s čajem, přisedla si k Baflíkovi na gauč a jen tiše dýchala. Prdět nechtěla. Zatím.

Baflík měl uvnitř takový ten mírný vnitřní šum, co někdy připomíná náběh úzkosti – nebo jen to, že byl svět trochu moc. Ale když se Nora posadila, když se její prdel dotkla pohovky a zůstala tam... všechno se začalo zklidňovat.

„Nepotřebuju dneska žádná slova,“ zamumlal Baflík.
„Já taky ne,“ řekla Nora, a její prdel lehce zasyčela v dotyku s dekou.

Seděli. A čas přestal utíkat.
Jen přítomnost.
Jemné ztělesnění důvěry mezi dvěma tvory, kteří si dovolili nebýt dokonalí.

V jednu chvíli se Baflík tiše uchechtl.

„Víš... tvoje klidná prdel je pro mě jako kotva.“
„A tvoje je jako jezevčí nora,“ odpověděla Nora a pohladila ho po zádech.

Nikdo nikam nespěchal.
Nikdo nikoho netlačil.
A svět na chvíli přestal hučet.
Protože někdy si stačí jen sednout. A prdel ví.

Rozhostil se Baflíkův jemný prd, který znamenal opravdovou pohodu.