🦉 Opeřená prdel: horor z dědolesa
V Dědolesu bydlel dědek jménem Prdelojza Mezera.
Byl to obyčejný dědek.
Měl prdel, pantofle, světničku a strach ze sov.
Ne z normálních sov.
Z prdelatých sov, těch, co lítají nízko, funí a dělají podivné zvuky mezi prdelí a píšťalou.
Prdelojza si byl jistý, že jednou v noci přiletí.
A samozřejmě měla pravdu jeho prdel – vždycky to poznala první.
🌙 Noc, kdy začalo šustění
Jednou večer seděl Prdelojza u stolu, pil si čaj a snažil se ignorovat prdel, která ho varovala tichým plop.
Vítr nefoukal.
Vesnice spala.
Ale u okna se ozvalo šššš… šššš… jako když se sova snaží být nenápadná, i když váží jako menší kozel.
Prdelojza se přikrčil.
„To nic nebude,“ šeptal si.
Prdel mu odpověděla hlubokým brrrrp.
Varování.
A pak to přišlo.
—
Najednou se na okenici objevila obří prdel.
Chlupatá, kulatá, přimáčklá na sklo jako mokrý chleba.
Sova funěla, tlačila půlkami na okno a dělala zvuk, který připomínal křížence mezi hřměním a dědkem na záchodě.
Prdelojza vytřeštil oči a snažil se nevydat ani hlásek. Vlezl si tiše pod postel a ani nedutal. Vzpomněl si, že okno úplně pevně nedovřel.
Pak sova zaprděla.
Sklo zamlželo.
Rámečky zaskřípaly.
A Prdelojzovi došlo, že pokud něco okamžitě neudělá, ta sova se protlačí dovnitř jak teplý rohlík do kapes. Ale strach ho přimrazil prdelí k podlaze pod postelí.
😱 Sova vtrhne dovnitř
Okenice povolily.
Sova prolétla světničkou prdelí napřed, srazila hrnek, převrátila lavici a přistála na peřině.
Působila jako zlo v peří.
Svítila očima, funěla a její prdel vydávala nízké dunění, které slibovalo, že tohle neskončí dobře.
Prdelojza zařval.
Prdel mu málem spadla strachy.
A pak…
se ozvalo zpoza dveří nenápadné šustnutí.
🦡 Vstupuje jezevec
Do světničky nakráčel jezevec od sousední nory.
Žádný mýtus, žádný hrdina — prostě obyčejný jezevec, co spal, dokud ho neprobudil soví smrad.
Postavil se, zavrčel…
a rozběhl se přímo proti sově.
Zahryzl se jí rovnou do prdele.
Sova zařvala, vyletěla vzhůru, narazila do stropu, pak do kredence a nakonec oknem pryč, nechávajíc po sobě jen peří a trauma.
Jezevec si odfrkl, otočil se na Prdelojzu a pohledem mu jasně sdělil:
„Zavři si příště okno, idiote.“
A zmizel zpět do nory.
💤 Po boji
Prdelojza celou noc nezamhouřil oko.
Světnička smrděla sovím strachem a kousancem jezevce.
Ale byl vděčný.
Sově, že odešla.
Jezevci, že přišel.
A prdeli, že ho varovala.
Od té noci spal s okny zavřenými.
A pod stolem nechával mísek s pamlskem, kdyby se jezevec rozhodl zase jednou zachránit situaci.
Poučení:
Když ti prdel řekne, že přiletí sova, tak přiletí.
Neignoruj vlastní zadek.