Prdeush

Rayleighův prd je fyzikálně-dědkovský jev, ke kterému dochází, když jeden dědek prdne na druhého bez vyvolání nasraného stavu. Nedochází k agresi, odvetě ani k brblání — pouze k indukovanému vyprdnutí. Zasažený dědek nevypustí vlastní originální prd, ale modifikovanou kopii původního prdu, lehce posunutou vůní, tónem a délkou doznívání. Jde o čistý přenos prdelní informace.
Klíčové je, že prd se nezesiluje, ale přenastaví. Stejně jako Rayleighův rozptyl mění barvu světla bez jeho zničení, Rayleighův prd mění charakter prdu bez emoční excitace. V Dědolesu se tento jev považuje za známku vysoké prdelní vyzrálosti — dědek, který podlehne Rayleighovu prdu, je klidný, stabilní a prdelně kompatibilní s okolím.

Ramanův prd je naopak neelastický prdelní rozptyl. Původní prd sice zasáhne cílového dědka, ale část prdelní energie se přenese do jeho emoční struktury. Dědek se excituje, zpravidla se nasere, začne funět, zrudne a výsledný prd už není kopií, ale zcela nový stav. Má jinou frekvenci, jinou pachovou stopu a často i delší dozvuk s verbálním doprovodem typu: „No to si děláš prdel?!“
V Dědolesu se Ramanův prd používá opatrně. Je to mocný nástroj, ale nebezpečný — může rozjet řetězovou reakci nasranosti, kdy se z jednoho prdu stane prdelní konflikt. Zatímco Rayleighův prd je znakem harmonie a klidu, Ramanův prd je počátek dramatu, legend, hádek u lavice a někdy i týdenního ticha.