Prdeush

Ve Zmrdovci prdí každý. Prdí se v hospodě, na zápraží, při loučení i místo pozdravu. Většinou rychle, halabala a bez ambicí. Jenže málokdo tuší, že někteří dědci to berou vážně. Tak vážně, že si kvůli tomu založili tajný spolek. Ne kvůli moci. Kvůli kvalitě.

Spolek kvalitního prdu tvoří dva dědci a světe div se-jeden jelen. Scházejí se na nenápadném paloučku, kde se neprdí pro efekt, ale s rozmyslem. Každý prd se pečlivě dávkuje. Když je dobrý, nikdo nic neřekne. Když není, panuje trapné ticho, ve kterém si všichni uvědomí, že se to nepovedlo. Jelen má na starosti hloubku a lesní charakter, dědci drží stabilitu a konzistenci. Je to týmová práce. A funguje to.

Napětí nastalo ve chvíli, kdy se chtěla přidat sova. Přiletěla tiše, vypustila prd plný sebevědomí… a čekala uznání. Jenže prd byl pisklavý, chaotický a rozpadl se dřív, než se stihl usadit. Jeden dědek si odkašlal, druhý se podíval jinam a jelen jen otočil parohy. Verdikt byl jasný. Neprošla. Sova odletěla uražená a od té doby prdí naschvál dědkům za okny a tiskne na okenice svou velkou prdel.

Celé to dění z povzdálí sleduje kocour. Dědci o něm nevědí — a je to tak lepší. Kdyby zjistili, že někdo vidí, jak si nejlepší prdy nechávají bokem a veřejnosti dávají jen průměr, byl by malér. Kocour ale mlčí. Ví, že svět drží pohromadě právě díky těmhle malým podvodům.