Prdeush

V Dědolesu se život nerodí z lásky, vejce ani embrya.
Tady se rodí z podhoubí ďědas – prdelně mystické sítě, která prorůstá celym Dědolesem.
Když podhoubí uzná, že je kraj smutný, les unavený a svět potřebuje další moudrou prdel, vyšle do vybraného stromu signál.
Ten signál není vidět ani slyšet.
Je cítit.
Voní po mokrém mechu, starých větrech a po něčem, co se dá popsat jen jako dědkovský předtušený prd.

🌱 První fáze: Probouzení kmene

Strom při zaslání signálu lehce zavrní.
Jeho kůra popraská, zjemní a na jednom místě se začne tvořit vrásčitý výhonek.
Není to ani pupen, ani lišejník — je to dědkopuč.
Zpočátku jen ťupka; po týdnu už malá šišatá boule.
Po dvou týdnech něco, co připomíná nos.

🌿 Měsíční zrání dědka

Dědkopuč zraje přesně jeden měsíc.
Za tu dobu získá tvar hlavy, vousů, nosu, prdelních faldíků a malých zárodků nohou.
Po celou dobu se v něm hromadí první dech — směs lesní páry, prastaré moudrosti a čpavku.
Když se měsíc naplní, dědkopuč se nafoukne do neudržitelného objemu a…

💨 Zrození: tichý PLUP a první novorozeňácký prd

S tlumeným plup! vypadne čerstvě narozený dědek z kmene.
Dopadne do mechu, kde zůstane chvilku ležet, v očích mlhu a ve tváři věčný údiv.
A pak se stane to, co z něj udělá člena Dědolesa:

První novorozeňácký prd.
Krátký, vysoký, nečekaně čistý tón, který lesu oznámí:
„Jsem tady. A jsem váš.“

🦡 Kousací rituál jezevce

Ale tím zrození nekončí.
Pro každého dědka je zásadní Rituál Jezevčího Kousnutí.
Bez něj prdel neroste, nezpevní se a nevytvoří posvátnou prdelní komoru moudrosti.

Dědek je tedy přiveden k jezevci – obvykle starému, lehce nasranému, ale zkušenému kousači prdelí.
Jezevec si jej očichá, zakroutí hlavou a pak:

CHŇÁP!
Jedno rituální kousnutí přímo do zárodku prdele.

Bolí to.
Ale právě tato bolest probudí prdelní růstové hormony a napojí dědka na prdelní energii Dědolesa.

🚫 Co když dědek rituál odmítne?

Občas se najde výjimka.
Dědek, který se bojí, prchá nebo se jen prostě rozhodne, že si do prdele kousnout nenechá.

Takový se stává bezprdelníkem.
Vyvrhelem.
Tvorem bez smyslu života i bez pořádné opory při sezení.
Dědci na něj pohlížejí s lítostí a jezevci s nepochopením.

Ale…

🌘 …pro bezprdelníky není vše ztraceno.

Existuje cesta zpět.
Temná, podivná, tajemná.

Ale o tom… příště.